Můj příběh 2018-02-09T17:15:13+00:00

Můj příběh

Můj život je již od dětství celkem pestrý. Už jako dítě jsem chodila k tátovi do jeho malé rodinné firmy, kde jsem pomáhala, s čím bylo potřeba. Vrcholem byl vždy Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně, kam jsem od svých 12ti let jezdila. Dále jsem se účastnila zahraničních služebních cest. Moc si vážím toho, že mi neřekl: „Jsi malá, zůstaneš doma.“ Choval se ke mně jako k dospělé, i když jsem vlastně byla dítě. Mě se ale ten dospělácký život moc líbil. Na střední škole jsem si u něj přivydělávala jako asistentka, chodila jsem do firmy 3x týdně po škole.
Poté začaly mé zahraniční zkušenosti. Ve druhém ročníku střední školy jsem odletěla na jazykový kurz do Londýna a po maturitě jsem potřebovala procvičovat můj druhý cizí jazyk, němčinu. Tak jsem odjela do německého Heidelbergu, kde jsem se měsíc intenzivně věnovala  němčině. Pak jsem 2x absolvovala měsíční pracovní stáž v německém Mainzu, kam jsem dostala stipendium od Hejtmana Středočeského kraje, první rok jsem pracovala v Hospodářské komoře, druhý rok v Centrále pro turisty. Vše byla úžasná zkušenost. Poté jsem odjela na pár měsíců do Kanady jako au-pair a po dokončení bakalářského studia v Praze jsem se rozhodla přerušit studium a odjet na roční au-pair pobyt do USA. Chtěla jsem se věnovat něčemu úplně jinému, než je studium. Strávila jsem necelý rok v USA, kde jsem měla na starost 3 děti a během toho jsem chodila na tamní Community college. Byla to dobrá i tvrdá škola života, kterou jsem potřebovala jako sůl. Ve všech situacích jsem se o sebe musela postarat sama. Najednou za mnou nestáli rodiče, kteří by za mě vše vyřešili.
Po návratu z USA jsem půl roku pracovala v jedné mezinárodní firmě, ale rozhodla jsem se si dodělat magisterské studium. Vrátila jsem se na Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale už od první chvíle jsem věděla, že to není dobrý krok. Nejsem typ na memorování se „nesmyslných“ informací nazpaměť. Potřebovala jsem se učit to, co má smysl a od lidí, kteří nejsou strnulí akademici, ale od těch, kteří jsou přímo z praxe. Našla jsem si několik vysokých škol v Německu, Rakousku, Dánsku a Švýcarsku a rozeslala jsem na ně přihlášky. Nejednalo se o žádný Erasmus nebo výměnný studijní pobyt. Prostě jsem si řekla, že se budu ucházet o místo studenta sama, jako všichni ostatní studenti z celého světa. Přijímací řízení bylo zdlouhavé, musela jsem doložit mnoho informací o mé osobě, o předchozím studiu, praxích atd., ale přineslo to ovoce, protože jsem byla přijata a mohla jsem si dokonce vybrat, kam nastoupím. Nakonec vyhrálo Švýcarsko.
Magisterské studium ve Švýcarsku bylo náročné, ale díky tomu, že jsme měli skvělé vyučující a skvělý tým studentů, jsem to zvládala mnohem lépe než osamělé studium v ČR, kde šlo hlavně o to naučit se testy nazpaměť a rychle látku zapomenout. Dnes na to s láskou vzpomínám, a proto jsem se rozhodla, že se stanu takovým ambasadorem zahraničního studia a budu ho s radostí doporučovat.
Protože věřte, máte na to! Studium v zahraničí, kde za sebou nemáte armádu studentů z Vaší university jako v rámci Erasmu, Vám otevře nové úhly pohledu, nebudete se bavit česky, budete nuceni používat cizí jazyky, starat se po všech stránkách sami o sebe a zjistíte, že říci vlastní názor není nic špatného. Osvojíte si kritické myšlení a problémy vyřešíte sami do konce. Až budete přebírat bakalářský nebo magisterský diplom, řeknete si, že to stálo za to a budete na sebe pyšní. Získáte životní bonus, který Vás katapultuje a vytvoří nové možnosti Vašeho uplatnění v profesním životě.